Vlastivědný výlet 2024 s Muzeem města Mnichovo Hradiště a KČT Mnichovo Hradiště

Vlastivědný výlet 2024 s Muzeem města Mnichovo Hradiště a KČT Mnichovo Hradiště je již minulostí! Váš hojný zájem o pestrou regionální historii zdejšího kraje nás velmi mile překvapil! Naším cílem v letošním roce byly obce Loukov a Loukovec s Hubálovem. Itinerář trasy připravil a komentovaně jí provázel Karel Hubač.

Část účastníků v neděli 2. června z vlakového nádraží v Mnichově Hradišti přejela v 8:08 do Březiny. Zde a následně v průběhu dopoledne se postupně přidávali další zájemci o připravený program na trase. Pěšky jsme se prvně vydali rozsáhlými loukami při toku řeky Jizery do Loukova. Vzpomněli jsme na slovanskou osadu Lúka, jejíž jméno současné pojmenování zdejších obcí připomíná. V Loukově na nás čekal pan Petr Hanzl, pocházející rodově ze statku Šonských čp. 27, výjimečně dochované zdejší památky lidové architektury, jež nám ochotně otevřel v jádru goticko-renesanční kostel Nejsvětější Trojice. Zde jsme se zaměřili na prohlédnutí si dochované křtitelnice z roku 1582, a také interiéru Rohanské hrobky, vybudované v novogotickém slohu před 200 lety v místech původního pohřebiště rodu Šliků. Na přilehlém hřbitově jsme vzpomněli na zdejší rodačku Miladu Paulovou (2. listopadu 1891 Loukov – 17. ledna 1970 Praha), jež se jako první žena v českých zemích stala v roce 1925 docentkou, o deset let později mimořádnou profesorkou a v roce 1939 byla jmenována řádnou profesorkou dějin slovanských národů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jejím otcem byl ředitel cukrovaru v přilehlých Dařenicích, které byly naším tématem v minulém roce.

Starou úvozovou tzv. Zelenou cestou, jež je historickou hranicí mezi obcemi, jsme pokračovali k soše sv. Josefa s vyhlídkou do širého okolí, s pohledy na Český ráj, hřebeny Krkonoš, Ještědsko-kozákovský hřbet a samozřejmě masiv hory Mužský 463 m. Přející počasí, po zcela propršené sobotě, byl malý zázrak. Na místě jsme vzpomněli na zdejší stále živou tradici u sochy, téměř každoroční společné fotografování se Josefů, občanů z obce Loukovec. V Loukovci, po připomenutí si historie obce na návsi, u památníku legionářům bojujícím na ruské a francouzské frontě, postaveném v letech 1921-1922, následně v roce 1940 nuceně odstraněném. V roce 2018 v Březině jeho vrchní část objevili manželé Eva a Karel Urbanovi, do obce jej následně fyzicky navrátil t. č. starosta Tomáš Patočka, který samotný návrat inicioval. Naším zdejším cílem byl interiér barokního kostela Povýšení sv. Kříže. Kostel právě prochází náročnou rekonstrukcí, je v majetku Obce Loukovec, jež nám jej i přesto ochotně zpřístupnila. U valdštejnského erbu nad vstupním portálem vyvstala badatelská otázka, který sňatek připomíná blíže neurčený přidružený erb, dle historika J. V. Šimáka patří rodu Fürstenberků... Stejně tak jsme se setkali s ochotou u zdejšího ZD Loukovec, jež nám dovolili vstoupit do areálu zdejšího zemědělského družstva. Tedy do míst původního panského poplužního dvoru, resp. v jádru renesančního, dochovaného raně barokního loukoveckého zámku. Jeho historii jsme si připomněli pod restaurovaným erbem rodu Rohanů, umístěným nad vstupním portálem v průčelí zámku. Na východním křídle zámku nás zaujal prázdný bohatě štukově zdobený rám, dříve dle historiků vyplněný nedochovaným obrazem.

Následoval sestup do údolí řeky Jizery, do Hubálova, místní části Loukovce. Vzpomněli jsme na historii zdejšího vodního mlýnu, s doloženými mlynáři od roku 1651. Ale také na zdejší továrny, jednak mechanickou tkalcovnu Josefa Johna, z počátku 20. století, jednak na výrobu skla, započatou zde Antonínem Hopem již v roce 1925. V neposlední řadě pak jsme zavzpomínali na osobnost Ing. Břetislava Hyblera, majitele továrenského komplexu od roku 1935, který částečně pronajímal dalším firmám. Jednak J. Seidlovi pro výrobu štump a klobouků, jednak Václavu Sedlbauerovi, jež zde pokračoval ve výrobě skla. Sám Ing. Břetislav Hybler zde vedl elektrotechnický závod, ve kterém byl mj. vyvinut patentovaný výrobek, dynamo, které svítilo i při chůzi, kdy se kolo pouze vedlo. Po znárodnění v roce 1948 byl Ing. Břetislav Hybler poslán do pracovního tábora v Jáchymově, jeho život tak byl zločineckým komunistickým režimem tragicky ukončen… V bývalém továrním komplexu dodnes prosperuje dnes již Střední odborné učiliště Hubálov. Rodina Hyblerových se po skončení totalitního režimu do Hubálova vrátila. Ve zdejším ''Crystal Valley'' nás vřele přijali manželé Eva a Karel Urbanovi. A to ve své rodinné sklářské dílně, kde již 33 let úspěšně ručně tvoří skleněné figurky a další výrobky ze skla pod značkou Urbanglass figurky. Karel Urban poutavě přiblížil zdejší sklářskou historii a různé techniky výroby, své mistrovství předvedla u hořícího kahanu Eva Urbanová, při názorné ukázce kompletní výroby skleněné figurky, anděla. Pozdravit nás přijel místní rodák a 82letý pamětník Josef Vocásek.

Velmi si vážíme unikátní možnosti prohlídky rodinné hydroelektrárny Hyblerových, nejstarší malé vodní elektrárny na řece Jizeře, s dodnes funkčními Francisovými turbínami z roku 1904 a 1939. Aktuální rekonstrukce a provoz je v gesci Ing. Petra Hyblera. Z tzv. špičky, na ostrově naproti opraveného jezu a skalních srubů, v místech historického přívozu a brodu, nás čekal přechod přes řečiště řeky Jizery. Dohledaným převozníkem byl dle pamětníků například zdejší hostinský Knébl, jedním z posledních pak cestář pan Dlask z Kruhů. Z protější skály bylo nataženo ocelové lano po kterém se, stojíce v lodičce, doslova ručkovalo. Všechny uváděné historické reálie v průběhu trasy dokládaly dochované autentické fotografie, nejen z muzejní sbírky.

Po překonání dravého vodního toku jsme se původním úvozem, v úpatí raně středověkého hradiště Hradec, vydali na zpáteční cestu. Vedla polní cestou, historickou zemskou stezkou, k soše sv. Vojtěcha u Podolí, nově instalované v roce 2018. Autorem kopie dle fotografií zničeného originálu jest Martin Kulhánek. Podstavec je původní datovaný do roku 1783. Následně u rybníku v Podolí jsme si připomněli zdejší panský valdštejnský dvůr Arnoštice. Přesně 10 km dlouhou nenáročnou trasu jsme symbolicky zakončili u sousoší sv. Anny v Mnichově Hradišti. Pomocí tzv. chronogramů, které jsou součástí celého podstavce, jsme se dopočítali letopočtu 1714, tedy roku, kdy bylo sousoší připisované Josefu Jiřímu Jelínkovi, jednomu z následovníků Matyáše Bernarda Brauna, zhotoveno. Od tohoto roku započala zdejší tradice svatoanenských poutí, jejichž 310. výročí na stále stejném místě, si v letošním roce v Mnichovo Hradiště připomínáme.

Těšíme se na opětovná setkání!

Fotogalerii naleznete zde: Výlet s Muzeem 2024

Karel Hubač