Splavání Jizery

Znáte Janu Jedličkovou? Vedoucí mnichovohradišťské knihovny? Sice není členkou KČT, ale je naší velkou příznivkyní a fanynkou, už pro nás i zrealizovala pár výletů. A v její hlavě se rodí neuvěřitelné nápady! To si jdu takhle v pondělí do knihovny vrátit knížky a Jana mi povídá: "Už nějakou chvíli sleduju počasí a teď je ten správný čas splavat Jizeru!" Slovo dalo slovo a nápad, se kterým se nám Jana svěřila již minulý rok, se začal realizovat. V úterý 11. července, tj. hned včera, se nás sešlo 8 na mnichovohradišťské pláži u Jizery, kde jsme odhodili svrchní ošacení a oděni pouze do plavek a navíc vybaveni i botami do vody, jsme se autem přepravili na Vostrov, kde u tamního jezu začalo naše vodní "putování". Chvílemi jsme plavali , chvílemi kvůli nízkému stavu vody šli korytem Jizery, ale vše za příjemné nálady, doprovázeni pouze občasnou přítomností kachen, jež jsme rušili svým hovorem z jejich samoty. O vzrušení se nám postaraly občasné peřejky, které nás rychle unášely svým proudem a omlátily určité naše partie (zejména ty zadní) o čnící kameny. No, nasmáli jsme se u toho moc. Po připlavání na pláž Na Kamínkách (již obohaceni ještě o jednu plavkyni, která se k nám cestou přidala) padlo rozhodnutí protáhnout si plavbu až ke Kofole a zkontrolovat nově se rodící lávku mezi Hradištěm a Klášterem. Byl to nádherný úsek. Z jedné strany vysoké skály, z druhé strany mohutné zelené stromy, zářící slunce nad řekou… Zpět na pláž jsme již došli po svých, pořídili jsme si alespoň závěrečné foto, neboť z logických důvodů nešlo dokumentovat průběh plavby. A třeba nám to někdy příště vyjde z Mohelnice – úsek na Vostrov by si také zasloužil naši přítomnost . Markéta Tomášová