Sedmihorky - Turnov

V úterý 16. dubna 202 4 se na pěší trasu ze Sedmihorek do Turnova sešlo na nádraží v Mnichově Hradišti 13 turistů. Podařilo se nám zakoupit přestupovou (vlak + autobus) jízdenku IDOL za 21,50 Kč (platba kartou), nebo 27 Kč (platba v hotovosti). V Turnově na nádraží se k nám přidala i paní Jiřina, takže nás bylo 14.

Autobusem jsme dojeli do stanice Sedmihorky-Karlovice, řádně se oblékli, někteří i čepice a rukavice, a vydali jsme se směr lázně Sedmihorky. Protože začalo hodně pršet a nad námi byl obrovský černý mrak, zastavili jsme u prvního přístřešku, kde se uskutečnila porada. Pojedeme zpátky do Turnova a domů, nebo budeme pokračovat v cestě, kde není možnost se schovat? Ještě že máme chytré telefony, podle nich za 10 minut přejde mrak a pak už bude jen krásně a bez deště. A skutečně, než jsme došli k lázeňským budovám, přestalo pršet a za chvíli se objevilo sluníčko.

Prohlédli jsme si opuštěné lázně, na náměstíčku u informační tabule "Geoparku Český ráj" jsme zjistili, kde všude jsme již byli a kam bychom se ještě mohli a měli podívat.

Vodoléčebné lázně Sedmihorky založil turnovský lékař Antonín Vincenc Šlechta v letech 1839-1841. Název získaly podle minerálního pramene "Sedmihorka" a k léčbě byla využívána metoda jesenického léčitele Vincence Priesnitze. Po 2. světové válce byly Lázně Sedmihorky znárodněny a přeměněny na zotavovnu ROH, v současné době jsou bohužel trvale uzavřeny.

Pokračovali jsme modrou "Angrovou stezkou" až na křižovatku a po modré a žluté turistické trase jsme se vydali okolo pramenů. (Touto cestou jsme již 23. 9. 2021 šli s Helenou – možnost podívat se na stránky KČT Mnichovo Hradiště.)

Barbořin pramen byl upraven v roce 1852 a má stejný pramenný zdroj jako Antonínův pramen. Skutečný pramen je o několik metrů výše po proudu a do Barbořina pramene přitéká potůčkem, na kterém je zřízen měřící bod pozorovací sítě ČHMÚ. Své jméno má po manželce zakladatele lázní, doktora Antonína Šlechty.

Antonínův pramen nese jméno po zakladateli lázní Sedmihorky doktoru Antonínu Šlechtovi. V roce 1839 se u tohoto pramene doktor Šlechta dohodl s majitelem panství na založení lázní. Pramen má stejný pramenný zdroj jako sousední Barbořin pramen.

Josefův pramen patřící do souboru hydrogeologicky významných pramenů v okolí Sedmihorek. Pramen byl zatrubněn a ozdoben pískovcem s reliéfem sv. Josefa v 19. století. Později byla k prameni umístěna dřevěná socha.

Mariin pramen Třetí pramen na Angrově "pramenné" stezce, tento pramen je podchycen pro vodovod a lázně Sedmihorky, ale přepad je volně přístupný, upravený do kaskády.

Studánka

Tento neupravený vývěr vody se nachází na cestě, která začíná u Sedmihorek, prochází kolem několika pramenů a napojuje se na cestu k hradu Valdštejn. Pramen je situován těsně vedle Felixova pramene, který má špatnou polohu a ve skutečnosti se také nachází na této "pramenné cestě". Pramen byl středně vydatný.

Pokračovali jsme lesními schody a potom po neznačené cestě kolem Zdeňkova pramene a opět jsme se vrátili na žlutou, která nás dovedla až na Valdštejn. Cesta byla příjemná, i když zase začalo pršet, takže jsme se nemohli až tak v klidu kochat okolními skalami. Při cestě jsme viděli vysoko na skále, jak nějaký dravec krmí své mládě, ale co to bylo za dravce, bohužel nevíme, nikdo neměl dalekohled.

Pěší žlutá turistická cesta se spojila se silnicí, a to už jsme viděli třetí nádvoří hradu Valdštejn.

Na okraji pískovcového skalního města, na třech skalních blocích, vznikl kolem roku 1260 hrad, jehož tři části spojily dřevěné mosty. Stavitelé využili jako materiálu i samotnou skálu, do které vyhloubili několik místností. Hrad byl trvale obydlen do poloviny 16. století, kdy vyhořel. Později jej získal do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. V 18. století byl přistavěn barokní kostelík a dva kamenné mosty, jeden z nich zdobí sochy světců. V 19. století změnily tvář hradu částečné novogotické úpravy. V současnosti si můžete prohlédnout interiéry klasicistního i romantického paláce s bohatým dobovým vybavením nebo kapli sv. Jana Nepomuckého. V prostorách středověkého sklepení pak naleznete expozici věnovanou pískovcům. Z hradeb je také pěkný výhled do okolí.

Hrad byl zavřený, protože v dubnu bývá otevřen pouze o víkendu, a i občerstvení bylo zavřené a tak jsme se před další cestou posilnili z vlastních zásob. Ještě jsme se ani nenasvačili a začalo opět silně pršet, ale měli jsme štěstí, prudký déšť jsme přečkali pod deštníky u občerstvení a to byla již skutečně poslední dešťová přeháňka.

Od hradu Valdštejn jsme po červené značce (Zlaté stezce Českého ráje) došli až na rozhlednu Hlavatice, na kterou jsme všichni vystoupali. Pod rozhlednou v kopci po louce se nacházejí dřevěné sochy, které představují vstupní bránu do Českého ráje.

Skalní vyhlídka Hlavatice

Osamocená pískovcová skála na konci hruboskalského hřebene se nachází nedaleko Turnova. Vyhlídka s dřevěným schodištěm je tu vybudována od roku 1894. V roce 1908 byly dřevěné schody nahrazeny ocelovým točitým schodištěm. Skála Hlavatice má výšku přesahující 12 metrů a plocha skály upravená pro potřeby výstupu betonem a dvěma tesanými schody leží v nadmořské výšce 380 metrů nad mořem. Z vyhlídky se nám naskytne nádherný výhled do kraje na celé město Turnov, na Jizeru, v dáli Ještěd a ještědský hřeben, na západě třeba Bezděz a Ralsko či na severovýchodě kozákovský hřbet. Vyhlídka je opatřena měděnou orientační tabulí s názvy objektů, které vidíte před sebou.

Duchovní Brána do Českého ráje vznikla v roce 2008 pod vedením výtvarnice Ivety Sadecké. Vstup do prostoru tvoří dvě velké dřevěné sochy od turnovského řezbáře Karla Hajna, za nimi následuje labyrint, přes který se návštěvník dostane do magického kruhu sedmi soch. Každá je z jiného stromu a má vyzařovat svou energii. V jabloňovém sadu poznání nad nimi je potom madona s děťátkem a archanděl Gabriel, ochránce tuláků.

Naše společné putování skončilo u železniční zastávky Turnov město. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin.

Jedna skupina (6 turistek) pokračovala po červené značce na hlavní nádraží Turnov a odjela domů. Druhá skupina se rozhodla, že procházku lesem a mezi skalami zakončí návštěvou restaurace EMOI a po dobrém pozdějším obědě také došla na nádraží a odjela domů.

Za celou dobu, co připravuji výlety (a pár jich už bylo), nám nikdy nepršelo, ale vždy je jednou poprvé. I když jsme 2x oblékali pláštěnky a jednou se měli možnost schovat a počkat, až přestane pršet, výlet se vydařil a všem se líbil. Obě skupiny, i když každá jinou cestou, ušly 11 km.

Fotogalerii naleznete zde: Sedmihorky - Turnov

Jitka Thorovská