Rozhledna Hamštejn

Toho sobotního rána, již dosti promočeného, se nás pod heslem "není špatného počasí, jen špatně oblečeného turisty" na nádraží v Mnichově Hradišti moc nesešlo. Přiznejme si, počasí a nepříznivá vyhlídka zlepšení toho byla příčinou. Přesto se výlet uskutečnil, ačkoli jsme na to byli jen dva.

Chvíli po vystoupení z vlaku v Železném Brodě, kde výlet začínal, nás zkrápěly další kapky deště toho rána. Krátký, ale prudký výstup ke kostelíku sv. Jana Nepomuckého nám dopřál řádného tělního prokrvení a připravil nás tak na další 4 km stoupání. U zmíněného kostelíku právě probíhala příprava dobově ošacených stánkařů se svými rukodělnými produkty k 28. ročníku Svatojánské pouti. A z kostelíku samotného se mohutně linul ohromující sborový zpěv a živá hudba.

Pokračujícím stoupáním ukrajujeme další kus cesty, která nás přivádí do obce Dlouhý, odkud je krásný pohled na Podkrkonoší. V našem případě toho však moc vidět nebylo. I tak byla v dáli vidět např. obec Zásada pod Černostudničním hřebenem, kterou většina z nás míjí při cestách do Krkonoš. Na návsi v obci Dlouhá nás pak překvapil do půl těla oblečený běžec ve vysokém závodním tempu, což nás v tak chladném a vlhkém počasí dosti ohromilo! Po chvíli jsme za obcí potkali další běžce a běžkyně, již řádně běžecky oblečené, abychom poznali, že se jedná o štafetový závod 250 km Českým rájem, který ještě několikrát zkřížil naši plánovanou trasu.

Těsně před posledním stoupáním na Hamštejnský vrch se proti nám přes hřeben překulila ocelově chladná, šedo-černá a deštěm nasáklá mračna, která jasně dávala najevo, že se musí co nejdříve spustit. A také se tak stalo! Jako by mračna čekala na nás, až přijdeme blíže, abychom neměli šanci se ukrýt, a pak nás překvapila a chytila do pasti svou průtrží. V tu chvíli se i nepromokavá bunda stala promokavou a vítr deštník obracel vzhůru. Než jsme došli na rozcestí na hřeben, kde se účinek nečasu násobil, nemělo již cenu se před něčím schovávat a už vůbec ne před deštěm. K rozhledně Hamštejn to již bylo kousek, a s vědomím skromného přístřešku u ní, kde bychom si na chvíli odpočinuli, jsme pokračovali dále po hřebeni. A překvapivě jsme tam nebyli sami. Přístřešek již okupovali dva pravověrní "čundráci", kteří si zpříjemňovali čekání na chvíli bez deště čerstvou tureckou kávou a kouskem tabáčku. Ačkoli kvůli mrakům nebylo téměř nic vidět, jediná účastnice výletu přesto vystoupala na rozhlednu, odkud přinesla informaci o možnosti vtisknutí razítka do turistického deníku.

Cesta po louce dolů od rozhledny, která nevede po turisticky značené stezce, za "normálního" počasí skýtá také zajímavé výhledy do okolí, které jsem se snažil účastnici popsat, kde by co bylo vidět. Ale za krátkou chvíli jsem toho nechal, protože mi to velmi připomnělo úsměvnou scénu ze slavné filmové komedie, kdy Gustav Anděl vyjel lanovkou na Lomnický štít do husté mlhy a místní horal mu popisoval, kde je jaký vrchol.

Zkratkou, po bývalé červeně značené turistické stezce, jsem došli na náves v Koberovech, kde byla umístěna předávka zmíněného štafetového závodu. Měli jsme tak nebývalou možnost povzbudit a podpořit blížící se běžce v jejich výkonu, aby ze sebe vymáčkli poslední zbytky energie a dali do finiše maximum. Víc jsme se však nezdržovali a pokračovali silnicí do Besedic, kde byl, zřejmě kvůli nepřízni sobotního počasí, kiosek u parkoviště i restaurace zavřený. My jsme však již v tu chvíli měli plán stihnout rychlík z Malé Skály, neboť nemělo moc smysl zůstávat v promočených šatech déle, než bylo nutné. A to se povedlo. Po kvapném sestupu kolem Besedických skal jsme na nádraží přišli doslova pár minut před příjezdem rychlíku, který nás dovezl zpět domů v čase pozdního sobotního oběda.

Pokud vás inspiroval tento výlet, čeká na vás něco málo přes 10 km mírně náročného stoupání a spousta krásných výhledů, pokud zvolíte lepší počasí, než jsme měli my. Přeji šťastnou cestu!

Fotogalerii naleznete zde: Rozhledna Hamštejn

Tomáš Trkola